VÍTEJTE SRDEČNĚ NA MÉM BLOGU!

Vítám Vás zde, na stránkách věnovaných nejkrásnějšímu místu na světě: ORLICKÝM HORÁM, které jsou mou srdeční záležitostí, o niž bych se s Vámi ráda rozdělila. Ať je Vám tu dobře a pokud přijedete do Orlických hor na návštěvu, ať se tu cítíte stejně úžasně jako já.

Veronika


FOTO TÝDNE

Jesličky v Sobkovicích, 10.1.2016






Hraběcí návštěva v Sobkovicích

20. října 2016 v 18:41 | ღ Veronika z Orlických hor ღ |  Blog
Abyste dobře pochopili všechny souvislosti toho, o čem se chystám psát, budu se muset ve vzpomínkách vrátit do letošního února (pokud se nepletu), kdy byl hostem Karla Šípa v pořadu Všechnopárty František hrabě Kinský z Vchynic a Tetova, majitel Nového zámku v Kostelci nad Orlicí a tamní starosta.

Když jsem shlédla tento pořad byla jsem nadšená. Jeho šarm a přirozená elegance, nenucenost a zároveň šlechtická noblesa mě přiměly vyhledat si více informací o hraběcím rodu Kinských i o samotném panu hraběti. Našla jsem i několik dalších pořadů v rozhlase i v televizi, kde byl hostem, a byla jsem čím dál víc nadšená.

Pak jsem se nějak dostala k informaci, že dvakrát ročně, na začátek sezóny, tj. koncem dubna, a pak o dvou červencových státních svátcích osobně provádí návštěvníky na Novém zámku. Zapátrala jsem na internetu a ejhle! Ještě bylo možné se přihlásit na 30.4. Zarezervovala jsem celkem čtyři vstupenky, aby se za několik málo dní ukázalo, že je vyprodáno. Stihla jsem to opravdu na poslední chvíli...

Než však ona kýžená sobota nadešla, začala jsem si pohrávat s myšlenkou poprosit pana hraběte o návštěvu či lépe řečeno nějakou besedu o rodu Kinských. Protože u nás pracuji jako knihovnice, chtěla jsem to uspořádat v rámci knihovny, abych si pak mohla po Novém roce do výkazů napsat také nějakou tu akci. Usmívající se Zkonzultovala jsem to s obecním zastupitelstvem, resp. s naší místostarostkou, která to tlumočila dále ostatním členům...a oni nebyli proti.

V inkriminovanou sobotu jsem tedy byla připravena, že po ukončení prohlídky hraběte Kinského oslovím a zeptám se, zdali by to bylo možné uskutečnit. Jenže situace se kapánek zkomplikovala. Já a mé společnice jsme byly v první prováděné skupině, od devíti hodin ráno. Další skupina měla zahájit prohlídku v 11 hodin. Protože se ale výklad poněkud pozdržel, skončili jsme až okolo 11.15. Poté chtělo mnoho lidí z naší skupiny, která čítala čtyřicet lidí, potřást panu hraběti rukou, někteří (včetně nás) autogramy, a proto jsem už v poslední komnatě váhala, jestli to nemám z časových důvodů nechat být a vyřídit to později mailovou cestou. Ale nakonec se toho ujala moje maminka a já, protože jsem kvůli tomu chtěla jít až jako poslední, abych nezdržovala nikoho dalšího, jsem se k tomu přichomýtla spíš už jako nepotřebná. Nicméně hrabě Kinský byl velice vstřícný a nedával najevo nejmenší netrpělivost kvůli časové prodlevě, už tak čtvrthodinové. Se slovy: "To je moje pravá levá ruka..." nás odkázal na svou asistentku, abychom s ní domluvily podrobnosti.

Po ukončení domluvy byla řada na mně, abych do toho zapojila naše zastupitelstvo. Jenže než se všechno domluvilo, utekl nějaký čas a asistentka pana hraběte mi oznámila, že pro jeho veliké pracovní vytížení se letos ta beseda nebude moci uskutečnit, s tím, ať se jí ozvu po Novém roce.

Okamžitě jsem začala přemýšlet, jakou alternativu zvolit. Napadla mě buď hraběnka Dujková z Doudleb nad Orlicí nebo hraběnka Phipps-Sternbergová z Častolovic. Nakonec padla volba na Doudleby. Domluvil se termín návštěvy jejího syna Petra, který se později musel upravit.

A pak už čas běžel jako voda, až nadešel čtvrtek 13. října, kdy jsem na facebookové stránce naší knihovny zjistila, že doudlebským zámkem byla sdílena moje pozvánka a k ní připsáno, že se besedy zúčastní i sama paní hraběnka Eleonora. Byl to příjemný šok. Následující den jsem zajela do Jablonného pro kytici růží a doma se řešilo, co ještě dát nebo nedat.

Necítila jsem vůbec žádnou nervozitu, teprve když jsem v sobotu, 15. října, odcházela vstříc posledním přípravám, začalo mě nějak divně bolet břicho. Nervy přece jen asi trochu pracovaly...ale později, jak se blížila ona hodina H, to úplně zmizelo. A čas ukázal, že skutečně nebylo čeho se obávat.

Mohlo být něco po půl třetí, když se očekávaná vzácná návštěva ukázala, jenom namísto dvou přijeli hned čtyři...kromě paní hraběnky, jejího syna Petra a jeho zetě Filipa také jejich asistentka, která pracuje přímo na zámku. Během programu jsme se dozvěděli i důvod, proč jich nakonec přijelo víc, než se čekalo...v Horním Jelení u Chocně, kde je také panství rodu Bubna-Litic, se konala Boslužba slova při ukládání urny Adama hraběte Bubna-Litic, který zemřel letos v lednu. Této okolnosti vděčíme za to, že jsme mohli přivítat početnější návštěvu...

Během besedy o rodu Bubna-Litic, hradu Buben, doudlebském zámku, rodině, erbu a dalších zajímavých faktech přišla řada i na dotazy účastníků, kterých bylo 25. Pro mě velké zklamání, pro ně, jak mi bylo řečeno, překvapení, že jich přišlo tolik. Beseda se nesla ve velmi přátelské, uvolněné a nekonvenční atmosféře, kterou navodili naši vzácní hosté. Byli veselí, nešetřili humorem ani na svou adresu a celkově to bylo opravdu nádherné.

Na samý konec, po téměř dvou hodinách plných zajímavých informací i zábavy, se naskytla možnost zakoupit si knihu Vzpomínání, sepsanou paní Eleonorou, spolu s autogramiádou autorky i jejího syna. A já jsem si nemohla nechat ujít možnost nafotit selfie s tak vzácnou návštěvou. Nejen pro sebe, ale také pro obecní kroniku jsem fotila i během programu, ale málo fotek se mi povedlo, ačkoliv jsem fotila režimem, který obyčejně používám pro interiéry.

Sama za sebe mohu upřímně říci, že jsem poznala několik strašně fajn lidí, kterým jejich šlechtický původ a titul nijak nestoupl do hlavy, jsou naprosto bezprostřední, ochotní a laskaví, a i přes to všechno, čím si v životě prošli, nejsou zatrpklí a otrávení. Ještě teď, po téměř týdnu, se mi živě vracejí vzpomínky na to všechno krásné, co jsme tu mohli prožít.

Když se lidé rozešli a naši vzácní hosté se chystali odjet, domluvili jsme ještě, zatím jen tak nanečisto, návštěvu naší obce kvůli panoramatickým výhledům, které tu máme, na Orlické hory a část masivu Králického Sněžníku.










 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Zdenka Zdenka | E-mail | Web | 23. října 2016 v 8:04 | Reagovat

Teda ty máš moc pěknou práci ;-)  :-) Já miluju knížky a knihovnice, to je práce snů - teda až mi zruší to moje skvělé zaměstnání :-)  :-) A musela to být moc příjemná beseda :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Pokud jste došli až sem, děkuji za Vaši návštěvu a těším se na shledanou někdy příště!